V úterý 23.6. jsem letos znovu vyjel na Kubovu Huť. Dopoledne jsem zkusil kamarádovi na pensionu oživit kamerový systém, ale byl mrtvý. Na oběd jsem si došel do nedaleké Restaurace a Hotelu Kristian. Moc lidí zde nebylo, asi tři obsazené stoly. Dal jsem si nějaké hovězí, které jsem s pomocí mého psa dal. Porce velká, obsluha milá. Povídala servírka, že teprve nápor čekají. Strakonické pivo Klostermann mě moc neoslovilo. Večer jsem si načnul růžové z Hnanic a do rána bylo dobře.
Na druhý den jsem brzo vystartoval ke Strážnýmu. Cíl - ženijní můstek z druhé světové války. Na benzince jsem se zeptal pumpařky, jestli se na turistické odbočce nechá zapakovat. "Nedá, je tam zákaz vjezdu, a vybírají pokuty," sdělila mi. Tak se nechalo auto na pumpě a šlo se kus po silnici pěšky. Slunce pálilo, ale bylo ještě dopoledne, nebylo takové horko. Na odbočce opravdu byl Zákaz vjezdu vozidel. K mostku se muselo přes natažené dráty na dobytek. Celou cestu nikde nikdo. Když už jsem tady byl, došel, jsem i o cca 50m dál k památníku bratra krále Šumavy. Na zpáteční cestě jsem potkal osamocenou holku, která si to šlapala do Nového Údolí. Batoh na zádech, karimatka, ovázané koleno jako já. Prý si čistí po Šumavě hlavu. Ukázal jsem jí jak se dostat k ženijnímu mostku a památníku a štrádoval si to se psem nazpátek na pumpu. V klimatizované budově jsem se se psem vzpamatoval, dal kafe a jel na Kubovku. Večer jsem se sbalil a jel domů.
