Pochod Prčice 17.5.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 14

Pochod Prčice letos provázelo nevlídné počasí. My jsme s kolegy z práce zvolili za start Petrovice. Moc se mi nechtělo, protože mě bolela celou noc noha a ještě jsem byl přecpán z kamarádových šedesátin  den předtím. Ale nechěl jsem vypadat jako srab, nasadil jsem si ponožky kompresky, do batohu nacpal náhradní boty a hadry a v sedm jsem čekal před Lídlem na odvoz. V půl deváté jsme s mapou v ruce vyšli na trať. První razítko bylo  na rozhledně Kuníček. Musel jsem pořadatele u stolu pochválit, že tento razítkovací bod opravdu nejde přehlédnout. Mohlo se vylézt na rozhlednu, ale pokračovali jsme dál, protože stejně bylo prd vidět. Kolem jedenácté přestalo pršet. U Divišově jeskyni jsem si dal kofolu s houskou. Slečna mi ve stánku  nabízela pivo Poutník, tak jsem si řekl, proč ne. Jenže pelhřimovské pivo netočili, jen mi přečetla nápis z klobouku, který jsem měl na hlavě.  Jedna nula pro ní.  Dalo se šlapat svižně, naštěstí nebylo cestou bahno. Na Alpa kontrole, jsem se dědka, který mi tu před lety nabízel amputanci nohy s pilkou, zeptal,  jest-li už jsem postoupil v pořadníku, protože mě začala noha opravdu zlobit.  Objednávku operace, jsem nestačil dokončit, protože se začala tvořit velká fronta, nechtěl jsem zdržovat, a proto jsem se rozloučil a šel dál. Zase začalo pršet, ale to už jsem zvládnul deštníkem. Před Prčicemi se začaly cesty zahušťoval lidmi. A začalo bahno. Míjel jsem v kopci rodinku s dětmi, tak jsem je chtěl potěšit slovy, že až budou dospělí, nebudou muset tenhle pochod absolvovat. Na moji otázku, jakou barvu bude mít letos botička, děcka hádala modrou, že prší a nebo hnědou, protože jsou od bahna. Byla letos hnědá. Poslední razítkovací bod byl zrádný. Vlevo boudy s pivem a občerstvením, vůně klobás, vpravo stůl s razítkem. Kam se asi budete dívat? Musel jsem naší skupinu zastavit, protože bod přešla. Ale ti, co byli vepředu, tohle razítko neměli. Když jsme přišli na náměstí, nepršelo. Snědli jsme horalku, udělali fotku a zamířili se to na svozový autobus. Vešli jsme se hned do prvního. V autě jsme zapnuli vyhřívání sedaček,  což byl slastný požitek, po mokrém dni. Začalo opět lít, ale tentokráte opravdová průtrž. My už jsme měli cestu za sebou.

Rozhledny 9.5.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 14

Oprášil jsem své kolo a s kamarádem jsem vyrazil na rozhledny. Nejdříve na Myslotínskou, se třemi schůdky a pak k Mezné. Přes Božejov jsme dojeli na Drážďany, kde jsme si v bufíku u lesa chtěli dát něco na zub. Jenže bylo zavřeno. Tak jsem zavolal na mobil kámoše, který to tu vedl. Spadl ze schodů, když šel pro pivo do sklepa. Byl v nemocnici. Hm, takže nic a jelo se na rozhlednu k Mezné. Vysvitlo slunce, už se šlapalo veseleji. Přes Vratišov na Rovnou  jsme to vzali přes žlutou turistickou, u níž jsem si matně pamatoval, že tu byly polomy. Bordel tu byl ještě teď. Nějak jsme ho překonaly, najely na silnici a přes Zajíčkov směr Radějov.  Myslel jsem, že si tu u kolegy z práce dáme kafe, ale byl fuč. Dojeli jsme do Nemojova. Dáme si v hospodě Františkovy lázně oběd. Jest-li jsme za celý den nikoho nepotkali, tak pak zde byl nával. Venku plno, uvnitř jeden stůl volný, který jsme hned obsadili. Vybojoval jsem ve frontě pivo a přemýšlel, jest-li si máme dát jídlo. Od známé, která seděla vedle u stolu, jsem dostal informaci, že už tu sedí dvě hodiny a čeká stále na smažák. My jsme čekali na jídlo  hodinu. Docela jsme se tu sekli, tak jsme už jeli domů. Ale nájezdníků, kteří mířili z Pelhřimova do této hospody, jsme potkávali hafo.  Projeli jsme novou pěší stezku k Pejru a u bazénu, jsme si dali rozchod. Já jsem pověsil kolo na skobu v garáži a cestou domů jsem přemýšlel, jest-li ho už nevyměním za elektrokolo.

Istanbul 15.-20.4.2026

Podrobnosti

Zobrazení: 63

V dubnu návštěva č.2 Istanbulu. V listopadu 2025 se mi nechtělo platit za vstupy do památek, ale na dvě jsem se rozhodnul zaletět. Na Basilica Cisterna,  podzemní nádrž na vodu z 6. století,   postavenou za císaře Justiniána I. /527-565/ k zásobování města vodou. Tahle památka stojí fakt za shlédnutí. Druhým cílem byl palác Dolmabahçe. Prohlídka  nebyla špatná, ale třeba od Harému jsem si sliboval více. Bylo to takové pěkné vězení pro ženy. Ale jinak to stojí rovněž za prohlídku.  Mešity ve městě mě moc nezaujali, ale bezplatné záchody u nich se hodily.

Počasí vyšlo, celkově se ceny proti loňsku lehce zvedly, jako třeba u uličního čaje a kávy o 10kč, pivo Efes v přepočtu 175 kč.  Let Turkish Airlines pohodový, s občerstvením v ceně. Nazpátek vedle mě seděl bezpečnostní technik z Teplic, který letěl z Mexika s přestupy 26 hodin. Nechtěl jsem ho moc otravovat, aby se trochu vyspal, ale následující situace nás pobavila. Když se roznášelo jídlo, technik se mě zeptal, jestli si k němu dáme pivo. Kývnul jsem na to, i když to vypadalo, že to bude můj neoblíbený Heineken. Letuška pro ně odběhla, ale za chvilku se vrátila, že pivo není a co si dáme jiného. Dali jsme si víno. Technik začal dumat o tom, že viděl, jak letuška dala jen jedno pivo do řad před námi. Že by v letadle bylo jen jedno pivo na jednu cestu? " Třeba je vyžahnul pilot ! Teď se letadlo zakymácelo ! Určitě se mu válejí prázdné plechy pod sedačkou !" pomohl se mu vyřešit hádanku. " Až přijedu domů, zkusím Turkům napsat, kolik dávají piv na jeden let!" prohlásil rezolutně. Já jsem rozvinul teorii o tom, až poletím s Turky příště, určitě zajdu na odbavovací přepážku a zeptám se obsluhy, kolik mají na palubě piv pro můj let. A pokud bude 0, budu požadovat nejenom doplnění paliva, ale i alespoň dvě piva pro mě a kamaráda.  O tom jednom blbém pivu jsme se dokázali bavit hodinu. Další čas jsme vyplnili povídáním o zemích Jižní Ameriky ve kterých pracoval. 

Po příletu na Ruzyni jsem si chtěl dát vietnamskou polévku v bufetu na konci haly Terminálu, ale cena 359kč mě odradila. Vrátil jsem se na autobus č.191, který jel na Vypich. Jenže jsem mu mohl už zamávat. Nechtělo se mi v dešti čekat půl hodiny na další spoj, proto jsem jel trolejbusem, metrem a z Hradčanské do Břevnova tramvají . Zde jsem měl zaparkované svoje rezidentní auto. V metru jsem poradil skupině zmatených cizinců - důchodců, které vedl naprosto pidlooký stařík, jak se mají dostat na Můstek. Mého Oplíka mi před barákem nikdo neukradnul a tak jsem za mírného provozu po D1 dojel do Pejru.