Když už jsem byl opět pracovně na Kubovce, zúčastnil jsem se s přáteli noční komentované procházky po Vimperku. Ve Vimperku, nepočítaje v tom návštěvu Lídlu, jsem byl jednou, a to tak před dvaceti roky. Moc mě tenkrát nezaujal. Prohlídka začala v sedm a trvala do půl desáté. Místní divadelní spolek se postaral o dobové scénky místních událostí. Tyto prohlídky se konají 4x ročně. Za mě super zážitek. Docela to to změnilo můj pohled na Vimperk.
Ani jsem nevěděl, že v 14. až 16. století tudy po Zlaté stezce /sůl, koření, kožešiny/ Pasov - Vimperk - Prachatice v největších dobách proudilo až 1 000 nákladních koní a měsíčně či týdně tisíce lidí. Takže 2000 lidí tam a zpět. Úsek proti lapkům na naší straně chránila desítka vojáků hradní posádky. Nicméně zajímavé byly osudy místních podnikatelů třeba Johanna Steinbreneira. Když jsem se zmínil o Vimperku kolegyni z práce, vzpomněla si na návštěvu Kautzenu, kdy jí tam v místním muzeum vyprávěl místní člověk o svém odsunu z Vimperku. Jak utíkal s plným, těžkým kufrem kalendářů vydaných Steinbreneirem. "Kdybych musel znovu utíkat, poběžím zase s tím kufrem, " říkal jí. Škoda, že si na něj nevzala kontakt. Neméně zajímavé byly historky o majiteli skláren Rudolfu Kralikovi a jeho vile postavené podle návrhu vídeňského architekta Leopolda Bauera. Dnes mateřská školka. Večer jsme si ještě na chalupě udělali grilovačku, čuměli na hvězdy a ve dvě ráno šli spát.
